Ve čtvrtek 15. 5. jsme se – čtrnáct žáků (5. – 9. roč.) a tři paní učitelky – sešli na vlakovém nádraží, abychom se kolem tři čtvrtě na sedm vydali na dlouhou cestu do hlavního města.
Jízda celkem uběhla. Hodinu před polednem jsme vystoupili na hlavním nádraží a svižným krokem přes Václavák se přesunuli do Muzea fantastických iluzí. Zde jsme strávili osmdesát minut skvělé zábavy. Poté jsme naplnili své žaludky v nedaleké pasáži Světozor. Téměř všichni si dle vlastního výběru pochutnali na tradičním českém menu. Odtud jsme se přes nádhernou zahradu ve vnitrobloku přemístili na Jungmannovo náměstí, kde jsme ve stanici Můstek vstoupili do hlubin metra. To nás převezlo do stanice Malostranská, kde jsme přestoupili do tramvaje jedoucí na Pohořelec. Po pár stech metrech chůze jsme dorazili do kapucínského kláštera – místa našeho ubytování. Po rozdělení pokojů se děti potrápily při povlékání lůžkovin.
Na večeři bylo ještě brzy, a tak jsme vyrazili na procházku k nedalekému Pražskému hradu. Před jeho hlavní branou uvízli v hledáčcích našich fotoaparátů příslušníci Hradní stráže a v nedalekých prodejních stáncích děti svým nákupem naplnily pokladny prodejců suvenýrů. Po průchodu bezpečnostní kontrolou se děti nadšeně vrhly ke kašně, kde je zaujalo množství mincí pro štěstí z celého světa. Za chvíli jsme všichni byli ohromeni velikostí a krásou Chrámu sv. Víta. Dále vedly naše kroky kolem baziliky sv. Jiří do Zlaté uličky. Měli jsme štěstí – vstup byl už zdarma. V jednom z domů jsme zhlédli rytířská brnění a mučírnu, u věže Daliborky si připomněli starou českou pověst a pokochali se nádherným výhledem na Prahu. Rozkvetlými jižními zahradami jsme se vydali zpět k ubytovně.
K večeři jsme spořádali mísu těstovinového salátu s kukuřicí, který jsme připravili společnými silami. Po krátkém odpočinku jsme se vypravili do centra večerní „Stověžaté“. Cestou jsme zavítali do souvenir shopu, kde dva naši výletníci koupí sošky Pražského Jezulátka navýšili o několik set denní tržbu. Moc jsme si užili poklidnou atmosféru na Karlově mostě i rušné uličky vedoucí ke Staroměstskému náměstí. Tam jsme obdivovali orloj a nádheru měšťanských domů za svitu pouličních lamp a lucerniček venkovních restaurací. Znaveni jsme chvíli poseděli v přilehlém parčíku. Při návratu zalidněnými uličkami některé z nás zlákala vůně trdelníku, a tak jsme navzdory pokročilé hodině neodolali a na sladkosti si pochutnali. Toto také možná přispělo ke svižnému výstupu táhlou Nerudovou ulicí. Po nezbytné hygieně kluci celkem rychle usnuli, zatímco holky klábosily ještě hodinu po půlnoci.
Druhého dne ráno jsme sundali povlečení, uvedli pokoje do původního stavu a pořádně se nasnídali. Bágly jsme nechali v klášteře a odebrali se na Petřín. Téměř všichni zdolali tři sta schodů „do nebe“. Pohled na velkoměsto stál za to! Po sestupu dolů jsme se odměnili kopečkovou zmrzlinou. Následovala návštěva Zrcadlového bludiště, kde jsme se pobavili hlavně u vypouklých zrcadel.
Hodinu před polednem jsme naše jednodenní bydliště opustili a vydali se na Václavské náměstí. U Hradu nás zaujal pouliční umělec – rytíř, který postupně vybral několik zájemců z našich řad a na chvíli je uvedl do role krále. Sešli jsme po Starých zámeckých schodech, rozloučili se s Malostranským náměstím, omrkli výtvarná díla na Karlově mostě a ze Staroměstského náměstí směřovali k domluvenému cíli.
Ve spodní části Václaváku dostal každý výletník dvě stě korun a důvěru, že si zakoupí něco k obědu a že se ve smluvený čas dostaví na určené místo. Děti se samy rozdělily na dvě skupinky – dle zájmu o určitý druh fast foodu. Nakonec se ale všichni nakrmili v „mekáči“. Jelikož jsme se po hodině v pořádku zase sešli, mohli jsme volným krokem s předstihem dorazit k nádraží. Pár minut jsme ještě poseděli před jeho budovou a sledovali čilý páteční ruch. Úderem třetí jsme nasedli do rychlíku, který cestou, bohužel, nabral větší zpoždění. Unaveni, ale plni dojmů jsme se po půl osmé rozešli do svých domovů.
Mgr. Renata Václavíčková
Fotografie si můžete prohlédnout v naší fotogalerii nebo přímo na Flickru.